Zpět na texty

Stáhnout ve formátu*.rtf

 

Uteču jednou z těchhle alejí

Hudba. Věra Wajsarová

Text: Jana Štroblová

 

 

Dneska jsou stromy

oprýskané sloupy,

omítku listí oblak zaleje.

Dosud mi věříš? Ale nevěř, hloupý.

Jsou už tak nudné

tyhle aleje.

 

Jde milý podzim

s flašinetem zahrát

k plotům, kde liják

první zlato spás.

Kolik má srdcí lípa našich zahrad,

všechny je vydá

větru napospas.

 

Bere je chtivý,

pár jich s blátem smíchá,

ostatní hází cestou sem i tam.

Je to až lidské, tak veliká pýcha!

Jsem jenom zpěvák,

ale odmítám.

 

Pak se k ní vrací.

Pohladí jí žebra,

po zhublém kmeni nechá světlo lézt.

Bloud, který týrá. Zpěvák, který žebrá.

Žebrák, co zpívá

obvaz na bolest...

 

Jsou už tak nudné

staré stromy do řad.

Věčně své listy v cestě válejí.

Nesměj se, hloupý. Ty mi věříš pořád?

Uteču jednou

z těchhle alejí.