Zpět na texty

Stáhnout ve formátu*.rtf

Nešťastná rodina

Hudba: Petr Zábranský

Text: Eduard Bass

 

 

Když jsem se ženil, měla moje paní

Dcerušku od prvního manžela

Můj otec mohl oči nechat na ní

A zakoukal se do ní docel

A protože byl ještě statným vdovcem

Nehledal dlouho pro svou touhu rým

Nezdržoval se žádným citoslovcem

Oženil se a stal se zetěm mým

 

Ta láska je prý jako kvítí

Jež od pravěku kvetlo již

Však co dovede natropiti

To někdy sotva pochopíš

 

Ukáži vám tu na příkladě daném

Co roztočí se náhle koleček

Já stal se svého otce řádným tchánem

A byl jsem tak svůj vlastní dědeček

Má dcera byla rázem mojí matkou

A sama sobě vnučkou maličkou

V mé ženě našel otec tchýni sladkou

Však já byl ženat s vlastní babičkou

 

Ta láska je prý jako hvězda

Jež věčně září do žití

Však člověku se někdy nezdá

Co všechno může ztropiti

 

Však já i otec, každý v jednom roce

Jsme kluka měli a s ním trampot víc

Můj vlastní syn byl švagrem mého otce

Následkem toho byl můj vlastní strýc

A otcův syn se přitom stal mým vnukem

Když já byl vlastně táty jeho tchán

Však já se taky bratrem stal s tím klukem

Když oběma nám stejný otec dán

 

Ta láska je prý síla tvůrčí

Jež zázraků dá na kopy

Však ať mi někdo předem určí

Co všechno ještě natropí

 

To jedno vidím, bůh mi přitom svědek

Že je to všechno zatrolená věc

Že já jsem teď svůj potomek i předek

Že jsem svůj pravnuk i svůj praotec

Čím víc se zabývám tím rodokmenem

Tím míň s ním můžu býti kvit

Tím víc je nás a do bídy se ženem

Vždyť tohle všechno nejde uživit

 

Ta láska je prý drahý kámen

A všechny mámí jeho třpyt

Však já už nad tím dělám ámen

Líp bude jít se utopit!